 <
Dvacet let na regionálním kolbišti. Ty osobně předtím asi tak deset let se Sevakem a hoši v různých jiných kapelách. Nemáte ambice jít nahoru? Třeba trochu provětrat Kabátům kabáty? Prozraď laikovi v čem je problém? To kdybych věděl, tak tady nesedím... No, možná je problém v tom, že ty ambice nemáme všichni až tak silné a jednoduše nevěříme, že uživit se slušně naší muzikou je v dnešní době možné. Tak se víc věnujeme vlastním zaměstnáním a především jejich udržení. Muziku bereme spíš jako koníčka. Já osobně jsem si kdysi zkusil, jaké to je živit se muzikou. Sice to bylo za trochu jiných okolností a s jiným druhem muziky, nicméně ujistil jsem se, že udržet si slušnou odměnu a zároveň jistou svobodu v tom, co bych opravdu chtěl dělat, je téměř nemožné. To snad dokážou jen opravdoví profíci a skutečné hvězdy. A na takové si rozhodně nehrajeme. Co si myslíš o tom, když na Valašsku (ale pravděpodobně i v celé republice) získávají finanční podporu folklorní spolky, ale rockové kapely kupují aparát ze svého ať je tady bolševik nebo kapitalista? Samozřejmě že patřičná komise bude tvrdit, že folklór udržuje tradice. Ale na druhou stranu třeba vy produkujete vlastní tvorbu mnohdy spojenou s regionem – ocenila to někdy nějaká instituce? Když nad tím hodně zapřemýšlím, o jistém druhu ocenění by se dalo mluvit snad jen v jediném případě. A to, když si nějaká ekologická organizace od Frenštátu vybrala v minulosti naši píseň Uhlí a Beskydy jako takovou svoji hymnu. Ale jinak máš asi pravdu, že na rockové kapely se hledí dost jinak než na folkloristy a hned tak se to asi nezmění. Pravěký názor, že rockeři jsou jen dlouhovlasé máničky s tendencí k alkoholu a drogám, jejichž muzika a chování inspiruje k samým negativním věcem, je hluboce zakořeněný – a takové kapely ještě finančně podporovat??? Kde to žiješ...? (sarkastický úsměv) Byli jste vůbec někdy za těch dvacet let pochváleni za svou činnost od někoho jiného než od diváků? Nebo spíše jen slyšíváte co všechno mají ve vsi po zábavě zničené? Pochvaly od diváků si nesmírně vážíme a moc nás těší! Vždyť hlavně kvůli nim to všechno děláme a máme radost z jejich radosti. Od nikoho jiného vlastně ani slova chvály moc nečekáme. Bohužel. Muzika samotná, sebevíc energická, za ničení majetků nemůže. Problém je třeba hledat někde jinde. Většinou se najde buď v nezvládnuté organizaci akce. Nebo daleko častěji v konkrétních jedincích, které nezajímá až tak muzika, ale různě posilněni se chtějí co nejpůsobivěji zviditelnit a předvést před svými vrstevníky. Od doby, co jsi poprvé vylezl na pódium, na mě vždycky působíš dojmem, že tě vůbec nezajímá kdo je v sále, protože jsi zahleděný do své kytary a posloucháš, jak šlape kapela. Všiml sis, že na vás i po dvaceti letech chodí pořád dvacítky? Kvůli vaší vizáži už to asi není (škodolibý smích). To ale znamená, že se vaše muzika líbí pořád i mladým, což je v dnešní době desítek stylů a stovek kapel takový malý zázrak. Jaký máš z toho pocit? Je pravda, že důkladně poslouchám, jak šlape kapela, ale to, že působím dojmem nezájmu o publikum, je opravdu jen zdání! Vždy jsem bedlivě a přitom nenápadně sledoval, co ta naše muzika dokáže s publikem udělat. A věř mi, dvacítek jsem si všimnout stačil... (srdečný smích) Ano, je to zázrak, a ne malý, a pocit z toho mám skvělý! Potkáváte na zábavách někdy i ty, co byly dvacítkami před dvaceti lety? Samozřejmě i chlapy, aby nás náhodou nenapadl nějaký genderový aktivista. Jo, občas některé potkáváme. Ale s přibývajícími léty je jich čím dál míň. Často pak bývá problém i v tom, že dotyčné ani nepoznáme, dokud se sami nepřipomenou. Přibližně za měsíc budete křtít nové CD. A co dál? Co máte v plánu, když odmyslíme, že lidé možná brzy nebudou mít ani na vstupenky? Ano, křest je naplánován na 26. 5. 2012 na rodné půdě kapely, v Huslenkách. No a dál jen samá pozitiva a sociální jistoty (smích). Ale teď vážně – letos nás čeká celkem dost obsazená letní sezóna. Hraní po klasických, poctivých tanečních zábavách pod širým nebem. Na to se vždycky těším! Jsem rozený optimista, a tak si nemyslím, že lidé nebudou mít na vstupenky. Jako odměnu za jejich návštěvu jim chceme nachystat malé překvapení, možná takový vánoční dáreček... Nechci nic slibovat ani prozrazovat. Můžu říct jen tolik, že čím víc lidí se nám podaří přitáhnout na naše vystoupení, tím víc ten dáreček bude stát za to! Prý hledáte dvorního textaře? Tady jsem si dovolil z vlastního šuplíčku… Tak dobře, zapomeňte na to. Berte to ode mne jako přání k dvacetinám. Ať máte věčně vyprodáno! STRAM Už jsem se k ní dostal, už jistou ji mám má sotva dvacet a říká si STRAM Bývá pekelně divoká i něžnou ji znám žhavá jak dvacítka, kapela STRAM Z Huslenek do Ústí, Hovězí, Zlín, ze slunce do deště a žádný splín Praha, Bzenec, pak jedeme k vám dvacet let pro tebe, kapela STRAM! Vojta: Jo, dobrý... Pouvažujeme, možná ti dáme práci... (hurónský smích) Díky za přání! |